Kritika Nemesis
Vydáno dne: 15.02.2005, téma: Mimo téma

Dnes vám představím takovou chuťovčičku – článek o Nemesis od mladé, nadějné literární a filmové kritičky warpik.

Oživeno! Pro masochistické čtenáře, které článek mimořádně zaujal, ho obohacujeme i o fotografii autorky! ;-)

Ještě předtím než se začnu věnovat tomu, proč jsem já tenhle příspěvek napsala a proč ho vy čtete, chtěla bych se omluvit za to, že se mi nepodařilo vytvořit žádný kloudný úvod. Věřte mi, že jsem jeho vymýšlením strávila několik bezesných nocí, ale jak vidíte, nepovedlo se. Proto odpusťte prosím autorce její nedokonalost – ano, k Borgům mám skutečně dost daleko. Ale teď už konec zdržování, přejděme k věci – tedy k Nemesis.

Někteří z vás viděli film, jiní četli knihu a jistě se najdou i tací, kteří stihli obojí. Ale protože těch, kteří viděli film bude asi více, začnu právě tady. Film Nemesis měl v USA premiéru 13. 12. 2002 a vzápětí se „rozlezl“ do celého světa. Avšak ani v USA ani nikde jinde žádný závratný úspěch neslavil a v některých zemích se dokonce vůbec na plátna kin nedostal. Není pravda, že by si na sebe nevydělal, ale žádné velké tržby nepřinesl. A tak přestože se najde spousta lidí, kteří jsou jím nadšeni, většinou bývá označován jako „propadák“. U nás měla být Nemesis uvedena do kin 6. 3. 2003, avšak vinou společnosti Bonton, která měla s Paramountem smlouvu na kinodistribuci, nakonec premiéru neměla. Důvody neuvedení filmu byly, jak jinak, ekonomické. Tato skutečnost dozajista rozlítila nejen spoustu fanoušků, ale i vedení nakladatelství Laser – books, které chtělo zároveň s uvedením filmu do kin uvést na trh i knihu Nemesis. A protože datum předpokládané premiéry se kvapem blížilo, spousta lidí pracovala na knize téměř bez odpočinku, jen aby se to stihlo. Nedovedu si představit jejich zklamání a zlost, když se dozvěděli o rozhodnutí společnosti Bonton. Nicméně kniha vyšla a od překladu po obálku si čtenář nemá na co stěžovat. Musím se přiznat, že kniha se mi líbila více – obsahuje scény, které se ve filmu vůbec neobjevily, a čtenář i konečně pochopí, proč v některých situacích postavy jednaly tak, jak jednaly. Skutečným luxusem jsou však barevné a černobílé fotografie z filmu i přímo z jeho natáčení, a dokument o natáčení. Jedinou chybou je smutná skutečnost, že její autorka – J. M. Dillardová – neumí moc psát, což ani dobrý překlad nezachrání. A přestože se v knize najde i dost překlepů, na což nejsem od Laseru u knih tohoto formátu zvyklá, mohu vám ji s klidným svědomím doporučit. Ovšem na faktu, že film se právě nepovedl to příliš nemění.

Ať dělám co dělám, nemohu se zbavit pocitu, že děj tohoto filmu by se bez větších problémů vešel do jedné dvojepizody. Jsem ale toho názoru, že málokterý film lze označit za výhradně špatný nebo výhradně dobrý. Podle mě je na každém tom „filmovém dílku“ něco úžasného, ale i něco, co by se dalo vylepšit. A v případě Nemesis musím skutečně pochválit práci především maskérů – podařilo se jim vytvořit několik nových ras, a to především Rémany, ze kterých jde skutečně strach. Při práci na scénáři jistě také nebylo snadné vybrat toho pravého „záporňáka“ a vytvořit vše, co potřebuje – především tedy jeho temnou minulost. A tak se konečně dozvídáme něco víc o temném bratru planety Romulus – Remu – a jeho obyvatelích. Na druhou stranu, bojové scény jsou přinejlepším průměrné, připouštím však, že když Enterprise skutečně najela do nepřátelského plavidla, nebyla jsem pár vteřin schopna zavřít ústa. Také dlouhé dialogy mezi Patrickem Stewartem a jeho protějškem Tomem Hardym mohou občas trochu nudit, nicméně jejich herecké výkony redukují tuto nudu na minimum. Ovšem scénář je celkem dobrý a herecké výkony jsou již tradičně výborné, a proto se jako hlavní „viník“ neúspěchu nabízí režisér – Stuard Baird. A co si budeme povídat, dobrá režie toho mohla hodně dokázat, bohužel, nestalo se. Chápu snahu Paramountu vnést pomocí nového režiséra do Star Treku „novou krev“, měli si však vybrat někoho, kdo režírovat skutečně umí. Ale protože Nemesis obsahuje mnoho z toho, co i předešlé, daleko úspěšnější ST filmy, nabízí se otázka, co vlastně dělá Star Trek Star Trekem, protože jak jsme měli možnost přesvědčit se u zatím posledního filmu, bojové scény a efekty to zřejmě nebudou. Jonathan Frakes se domnívá, že hlavní problém tkví v tom, že skalním fanouškům ve filmu chybí „rodina“, tedy vyjádření vzájemných vztahů mezi jednotlivými postavami – to vidíme pouze na začátku a na konci. Zbytek děje je téměř výhradně věnován interakcím mezi kapitánem Picardem a Shinzonem. Rovněž diplomacie a typická startrekovská „vznešenost“, moudrost a zajímavé myšlenky tu chybí. Jediné, nad čím se divák či čtenář musí zamýšlet je, co dělá člověka takovým, jakým je, a nad tím už měl možnost zamyslet se v předchozích epizodách či knihách, a to hned několikrát. Ať už tak či tak, Nemesis nepatří k těm právě nejúspěšnějším ST knihám a filmům, nicméně já osobně ji rozhodně neodepisuji – jsou věci, které se mi líbily, a věci, které bych udělala jinak. A myslím, že tak je to jedině správně, protože spousta lidí se hodně snažila, abyste vy a já mohli prožít další příběh se svými oblíbenými hrdiny.

 

Fotografie autorky:

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře | Vlož komentář

Přidání komentáře...

Jméno
E-mail
Web
Titulek